Oregano ale doma taky Orin, Orínek, Oříšek, Sloník, Mamut, Pajda, Moudrý ....

Narodil se  31.5.2000 v chovatelské  stanici  Sakké   a  je to jediný pudlík, který u nás není od štěňátka.

Přijel k nám na podzim  2005 společně s  dalšími pudlími kolegy na hlídání a  já se do něj  zamilovala. Copak u mě to není žádný  velký problém, mně stačí  setkat se  s povahově báječným psem jakéhokoliv plemene a "chci ho". Ale Orínka si oblíbil i můj manžel. Oregano má  totiž v sobě cosi, za co si ho zamilují i nepejskaři. Něco, co upoutá na první pohled,  je nevtíravý, nenápadně  tichý, nevnucuje se, zbytečně neštěká. Jen se vedle člověka posadí, moudře pozoruje a naslouchá co si povídáme.

Jako štěně to neměl jednoduché. Od chovatelek odešel do  rodiny, kde mu noví  majitelé  vážně  poranili  přední tlapku , neošetřili ho, ale zmrzačeného ho  vrátili zpět  k původním chovatelům.  A tak  už  zůstal doma, kde si  klidně  žil  5 let ve své  smečce, než  přijel  k  nám na prázdniny.

Orina jsem v podstatě  " ukradla " . Když si pro pudlíky chovatelky  přijely, tak jsem je  uprosila, ať mi ho nechají. Nejdříve  byly  dost  překvapené, ale pak  když viděly, že to myslím vážně a že ani  jejich Pajda není proti, tak  jsme se domluvily,  že to zkusíme.  Někteří moji  známí vůbec nechápali, proč si beru  staršího psa, navíc takového, který je mi po chovatelské stránce zcela "na nic". Na výstavy nechodí, v chovu ho nevyužiji... Ale to je těžké  někomu vysvětlovat  co je to vzájemné okouzlení.  Ani  na  chvilinku  jsem  nezalitovala , že Orin u nás zůstal, je miláčkem každého, kdo k nám přijde, neoslňuje  krásou, ale svou povahou.  Jak se návštěvy rozplývají nad malinkou Daffkou pro její roztomilost , tak  Orínek si je získává svou moudrostí...

Do smečky  zapadnul  báječně,  je nekonfliktní, přátelský. Zpočátku sice trochu "provokoval" gordonsetra Čada, ale  už si  to kluci spolu vyříkali. Dnes si spolu  notují  při  pití  vody, oba u toho mlaskají, srkají a všude kolem je potopa . Oba umí k naší  "radosti"  otvírat dveře.  A oba jsou "mistři" v  krádežích  dobrůtek  z  kuchyňské linky . Naše rodina  má  asi  nejvyšší spotřebu  másla v republice. Právě  máslo  krade  Orin ze všeho  nejvíce  a  kupodivu mu pravidelné  "promašťování" svědčí, protože  nikdy  nemá  břišní problémy ...

Oříšek moc rád  chodí  na  dlouhé  vycházky,  rád plave ,  i když při prvním  koupání jsem myslela, že se topí ( musel vyladit styl  ) ,v zimě si ho bereme  s  sebou do lesa na běžky, miluje  jízdu  autem,  musím ho hlídat aby s někým nepozorovaně neodjel . Venku  je  trošku  samostatnější  a nezávislejší  než  naši stříbrňáčci, rád prozkoumává okolí, ale to je asi povahou střeďáka. Hlavní je, že neutíká  a  na zavolání  hned  s mamutím dusotem vesele přiběhne.

Rád lehává  na vyvýšených  místech . Je neskutečný vegeťák, umí se parádně  rozvalit a rozkošnicky  si relaxovat :-)

Je to milý  a  pozorný  společník , velmi  rychle přivyknul , že jsem  s pejsany  celé  dny  doma  a  dost těžce  nese,  když někam odcházím. To vždy  vyskočí na okno a dokud se  nevrátím, tak smutně kouká ven...

Se svými  chovatelkami se vidí každou chvíli,  když k nám přijedou  tak je vždy divoce přivítá , a je smutný, že s nimi nemůže nastoupit do auta. Když přijedeme na návštěvu my, tak  rád  a  bez přemlouvání  odjíždí s  námi zpět domů.... Věřím, že je u nás  spokojený  a  šťastný  a má nás  rád  tak, jako my jeho :o)

zpět