Ramona, Ramča, Ramí, Ramuška, Ramoušek ... narodila se 19.6.2005 v chovatelské stanici   Sakké  v Ústí nad Labem

Do černé  téměř  tříměsíční pudlí slečny  Ramony jsme se s dcerou zamilovaly na první pohled . Když ji pak chovatelky měly  s sebou na klubové výstavě ve Smiřicích, bylo "hotovo"...

...... Markéta od toho dne jen škemrala, že by Ramonu moc chtěla, přeci vím , že jednou v budoucnu černého pudla plánovala.... No budoucnost jsem  si  představovala tedy trochu vzdálenější ...... Ještě před rokem jsme měli jen jednoho pudla  a najednou se smečka měla rozrůst na čtyři ?  ( a to jsem ještě netušila, že se zanedlouho zamiluji do jejího polobratra Oregana  ) Ale  jsem  máma, kterou  není potřeba dlouho přemlouvat na nového pejska a upřímně řečeno, vždy jsem to byla u nás já, kdo přišel domů se štěnětem. A už jsem se i  trochu bála, že nikdy neuslyším od dětí větu - mami kup mi pejska .   A měla jsem  také aspoň argument pro mého zlatého manžela  - já v tom tentokrát nejedu, je to přání   naší  dcery .. A manželovi se černí psi vždy líbili.

Za týden po výstavě jsme si pro Ramonku  do Ústí jely. Byla náš první pes, který moc dobře nesnáší jízdu autem a začne ji být špatně.. Dnes už je to lepší, ale máme vytipováno, že bez "nehody" zvládne  tak 80-90km po rovných cestách bez serpentýn, pak už ji bývá zle a musíme i častěji zastavovat..

Největší  radost  z  kámošky  měla  doma Daffi  a Amigo. Ramonka mezi ně zapadla, jako když  je  u nás odjakživa.

 Na Berenicu  jakoby to už bylo trochu "moc" a  v  podstatě Ramonku dodneška  pořádně  nepřijala. Možná poznala, že Ramonka je Markétky a cítí  trochu konkurenci. Ramča  to asi vytušila, a tak  se  snaží  všemožně  Berče vetřít do přízně a být s ní kámoška.  Zatím je to  ale  bez úspěchu, Berenica ji silně ignoruje .

Když loni ale fenky společně háraly, stal se zázrak - hrály si spolu, Berenica dokonce sama Ramonku ke hře vybízela, provokovala ji, honily se,  spaly vedle sebe na pohovce.. Byla jsem nadšená, že se konečně  spřátelily, ale ouha..... jakmile Beruška dohárala, a hormony se ji zklidnily, tak zase začala Ramonku od sebe odhánět , vrčet na ní..

Ale přesto vedle  sebe žijí celkem v pohodě a bez šarvátek. To si Ramča vjede do vlasů spíše s naší potrhlou zrzavou Bigginkou, hlavně o kus žvance spolu ty dvě soupeří. S kocourem Šmoulou je Ramča kámoška a mají  se rádi, často spí spolu v pelíšku...

Je to náš jediný pudlík, který vůbec neaportuje. Míček ji absolutně nezajímá, nemá ani snahu za ním vyběhnout. To i Daffi občas neodolá a za balonkem popoběhne. Ale nejvíc ty dvě baví  prozkoumávat okolí,  roští, pořád někde čmuchat a něco pojídat. Dneska už je  na to Ramča sama bez parťačky Daffinky ( ta si polepšila  a "bufeťačí"  na lepším - v parku v centru Prahy ). Když nemůže Ramonka  na procházce nic najít, tak klidně slupne i zaječí bobky, spásá trávu....má proto i  novou přezdívku - Ramička kozička.

Odmala umí Ramča dělat roztomilé udivené kukuče .

Když na ní mluvíme, tak si sedne , pozorně naslouchá a nakloní hlavičku  na stranu, jakoby se velmi divila . Dělá to hodně štěňat, ale Ramonce tento údiv zůstal i v dospělosti a vždy nás tím moc pobaví.                                      

Nejvíce tento údiv využívá, když něco vyvede. Je to štrachalka, jak může využít příležitosti , tak se podívá co dobrého jsme vyhodili do odpadkového koše . A taky ráda ožužlává zoubky u zipů, jakmile si někdo odloží mikinu nebo bundu, tak Ramona  ráda prověřuje kvalitu  zapínání. Zkrátila nám tkaničky už u několika bot, přehryzala popruh u tašky, u brašny na foťák. Když se na to přijde, tak nasadí svůj udivený nevinný kukuč.

Ramona je manželův spolehlivý ranní budíček, jakmile přijde jeho vstávací hodina, už ho očuchává, oňuchňává a olizuje.

Ramonka  s námi  také jezdí na výstavy, společně s Amigem se vždy už těší. Jakmile  ti dva vidí, že pakujeme "psí" kufřík, židličky, dečky, klec tak se od nás nehnou, abychom je náhodou nenechali doma :o)

Jakmile toto pakování vidí Berča tak reaguje plně jinak - rychle se schová, aby nás náhodou nenapadlo ji po letech zase na  nějakou výstavu vytáhnout :o)

duben 2007

Moc mile nás překvapilo, jaká je Ramonka úžasná chůvička . Bude jednou určitě skvělá máma :o)

Když měla Berča loni "béčkový" vrh  štěňátek, tak Ramonka byla ještě sama devítiměsíční puberťačka a jako všem puberťákům ji cizí miminka nic moc neříkala.

Ale letos jen valíme oči !!

Hned od prvních dnů zvědavě nakukovala do porodní bedny, co to tam tak příjemně vrní. Jen jsem Berču odvedla vyvenčit, tak Ramča - hup - a byla u štěňátek, očuchávala je, olizovala. Jakmile jsme začali miminkům dopřávat sluneční paprsky a pohyb na zahrádce, tak se Ramona od nich nehnula.

Nejdříve jsem z toho byla nesvá, bála jsem se i že Berenica po ní vyjede, ale Ramča nás přesvědčila, že to hlídání myslí vážně.

Kdykoliv nakouknu do ohrádky abych klučíky zkontrolovala, tak chůva Ramonka na mě vrhne svůj okouzlující udivený kukuč a jakoby říkala -  "co zase rušíš, jsem tu u nich přece já,  černá tetka au-pairka " :o)

Je zajímavé, že Berča to respektuje, vždy si prťata pečlivě hlídá, ale "teta " Ramona ji nevadí. Jsem šťastná, že jsou holky zase kámošky (aspoň na čas než se u nás zklidní mateřské hormony) 

Berenica si asi i ráda od malých loupežníků na chviličku oddáchne a radostně se proběhne za balonkem.  Potřebuje po těžkém porodu nabrat zpátky svou fyzičku.

Strážce a ochránce Amigo, který k bráškům vůbec nikoho nepouští,  Ramonce  tu roli chůvičky taky toleruje.

Jo hormony dělají divy.  Znovu jsem se přesvědčila, že život je velký  zázrak a jen tiše zírám jaká je příroda  mocná čarodějka, jak  má vše chytře zařízené a jak funguje naprosto dokonale, bez jakéhokoliv zásahu nás lidí :o)

 zpět