Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přivandrovalkyně ovčanda Šery

13. 12. 2006

 

Drobná vlkošedá ovčavda prolétla naším životem jak uragán. Skoro jsem ji ani nestihla vyfotit :o)

 

Objevila se u nás na podzim roku 1997.

Obrazek

Několik dní se potulovala u klánovického nádraží. Možná ji někdo vyhodil z vlaku, možná vystoupila dříve než páneček..... to už se dnes nedozvíme.

 

Ujala jsem se jí a pojmenovala ji Šery . Do naší smečky přišla v celkem nevhodnou dobu. Právě jsme stavěli nový plot kolem zahrady a měla jsem dost starostí se dvěma malými dětmi, Bardánkem, Arrískem a Dagem, abych je bez plotu všechny uhlídala. A já do toho přivedla dalšího psa...

Manžel byl hodně proti a já mu slíbila, že u nás Šery bude jen na přechodnou dobu a co nejdříve ji najdu rodinu, která se ji ujme.

Se Šerynou to nebylo ale od začátku jednoduché. Stále utíkala a toulala se. Ráno jsem ji vypustila ven z baráku a hned vzala dráhu. Vrátila se třeba až pozdě večer :o(  

Chodila se domů v podstatě jen nažrat. Stále jsem ji omlouvala, že odbíhá hledat svého pánečka.

Nejhorší bylo, že její utíkání nepřestalo ani když jsme dobudovali plot. Byla mrštná jak veverka, dokázala šplhat i po obyčejném drátěném plotu, co máme mezi sousední parcelou. Pěkně nožku po nožce kladla do ok v plotě - a hup a byla na druhé straně. 

 

Manžel ráno odjížděl do firmy a za půl hodiny byl zpátky - se Šerynou v autě. Prý za ním běžela  po silnici, viděl ji ve zpětném zrcátku. Tak ji naložil  do auta a přivezl zase domů. Jednou zkoušel, kam až to za ním vydrží, ale dříve to vzdal on. Denně byly se Šery nějaké problémy, denně mi někdo hlásil, kde se zase potuluje. Zmizela vždy během okamžiku, jen jsem se otočila k dětem.. bylo to k zbláznění, připadala jsem si neschopná. Ta potvora mě vždy přechytračila.. Nechápala jsem, proč se teda k nám vrací?!? Uteče - jsme ji ukradeni, ale  na druhou stranu běží za autem a vrací se z toulek domů.

 

Zoufale jsem pro ni hledala pánečky, ale kdo by stál o psa tuláka? Cítila jsem se pěkně zrazená, štvalo mě, že Šery byla nevděčnice nevděčná. To starý Bard - Obrazekač hodně ostrý - byl věrný a vděčný pes, držel se doma a hlídal si nás a měl nás rád..

 

Nezbylo mi, než natáhnout přes zahradu dlouhé lano a k němu Šerynu přivazovat. Když jsem jednoho dne ale přišla s dětmi z vycházky, byl do zakrouceného lana zamotán malý westík Arrísek... no přijít o něco později, tak nevím jak by to s ním dopadlo...

Kvůli Šery jsme se věčně s manželem dohadovali, bylo mi moc líto, když mi vyčítal, že jsem se ujala zatoulaného problémového psa.. A tehdy jsem manželovi slíbila, že už nikdy žádného psa nepřivedu, i kdyby byl uvázaný u stromu, naříkal, prosil očima...

 

............... No nevím, jestli mi to manžel uvěřil. Ale když jsem za rok přinesla v náručí zrzavku Biggi, tak mi hned můj "slib" připomněl. Svedla jsem to pak na to, že jsme se asi úplně nepochopili, já tím slibem tenkrát přece myslela, že nepřivedu už nikdy dospělého psa ! Ale štěňátka se do toho nepočítají  - to přeci nemohu nikde nechat :o)  ...............

 

V listopadu začala Šery ještě  ke všemu hárat... Držela jsem ji celé dny jen v baráku, odděleně od Bardánka a Daga. A stejně jsem ji neuhlídala. Malá Markétka ji pustila ven a než jsem zareagovala byl Dagouš na Šeryně :o(  Ještě, že tak, s briardem by to bylo zajímavé spojení.

 

Za dva měsíce se koncem ledna, Šery a Dagovi narodilo 10 štěňátek. Naživu jich zůstalo 7 statečných :o)

 

Šery byla kupodivu vzorná máma a první tři týdny se od miminek ani nehnulaObrazek.

 

Manžel byl na infarkt. Nejen, že přitáhnu fenu, ale ještě si "pořídíme" sedm miminek.

 

To bych ale zase nebyla já, abych si  jedno štěňátko neoblíbila. Od narození nás upoutala černá nejmenší fenečka "Dagynka", jediné štěně z vrhu, které bylo stejně zbarvené jako táta Dag.

Obrazek

 

Obrazek

Když začala štěňata ve třech týdnech sama papkat, projevila se Šery jako krkavčí matka a zase pokračovala ve svých toulkách.

 

 

Jelikož byla celkem mírná zima, vybudovali jsme pro štěňata bydlení venku na zahradě.

Obrazek

Šery od dětiček stále utíkala, a nás v noci pak budilo jejich radostné kvičení jak mámu po návratu vítali.

Stále jsem hledala hodné lidi, kteří by si Šery vzali k sobě a zároveň jsem nabízela v inzerátech i štěňátka. Zpočátku jsem je "prodávala" zadarmo, ale když se u nás začali objevovat podivné existence, kterým bych psa nikdy nesvěřila, požadovala jsem pak aspoň cenu za očkování. O ovčáky byl kupodivu zájem a manželovi svitla naděje, že několik členů naší smečky odejde do světa :o)

Pro jistotu jsme si ale nechávali "v záloze" Dagynu, co kdyby nám nějaké štěně přeci jen zbylo , tak ať je to ona :o)

Obrazek

Dagynku si nakonac vzali hodní lidé od nás z obce, a má se u nich báječně. Vzhledem je celý  hodný táta Dag, po máme Šeryně ale bohužel podědila vlohy ke šplhání ...

 

A jak to dopadlo se Šery ?.....jednoho dne se z toulek zpátky ke svým dětičkám nevrátila.. Čekali jsme den, dva, hledali jsme ji, nikdo ji najednou neviděl, nikdo nám nehlásil kudy proběhla...

Možná našla konečně svého pánečka, možná nastoupila do vlaku a popojela někam dál :o)

 

na další článek