Nalezenec Biggi
Biggi - ale taky Bigginka, Biggoušek, Bigginice, Biggča, zrzavka, kočkopes
Naše zrzavá nalezenkyně.
Přinesla jsem ji domů v listopadu 1998 . Vypadala jako štěně huňatého jezevčíka a proto jsme ji pojmenovali podle mé první bílé Bigginky. Mohly ji být tak dva - tři měsíce. Děti rozhodly, že bude slavit narozeniny společně s Barbárkem - 1.července, aby se to nepletlo. (1.7.1998 - 26.6.2014)
Manžel byl tehdy dost proti, abychom si zrzavku nechávali. Měl ještě živě v paměti toulavou ovčandu Šery.Vadilo mu, že pořád zachraňuji nějaké cizí psy. Slíbila jsem mu přeci, že toho nechám. Doma jsme měli už Arrise a Bardánka, denně k nám ráno jezdil bráchy Dag a tak nechápal, proč nosím dalšího psa (dnes možná na tu dobu, kdy byli "jen" tři s nostalgiií vzpomíná ..) Ale copak mohu za to, že neumím nechat opuštěného pejska na ulici ?!
Děti začaly taky taťku přemlouvat a škemrat, aby nám štěňátko povolil.
Marek měl den předtím páté narozeniny, tak vlastně ( aniž by sám chtěl ) dostal Biggi jako dárek.
A Markétka se zase těšila, že bude mít svého malého pejska na agility. Arris na běhání nebyl, s Bardánkem jsem to zkoušela já.
To ještě ovšem netušila, že z Bigginy vyroste chlupaté, téměř dvacetikilové nesportovní, nesoustředěné a potrhlé torpédo.
Agility Biggi naprosto nebavily, jen viděla že se chystáme, tak už se utíkala někam schovat. Na cvičáku to pak vypadalo jak týrání, zmítala sebou na vodítku, krčila se , plazila se. Markétka to obrečela a brzo vzdala, taková nechuť u psa se těžko překonává.
S Bardánkem a s Dagem byla kámoška hned, měla jsem radost, že s nimi dobře vychází. Jakmile ale prvně hárala tak nastaly problémy, psi se kvůli ní rvali. Raději jsem nechala Biggi vykastrovat. Nejsem zastánce dalšího množení "voříšků".
Biggině bych stejně nikdy štěňata nenechávala. I když zájemci by se možná našli, Markétka slíbila štěňátka kamarádkám ve škole. Ale takových psů jsou plné útulky a je lepší udělat dobrý skutek a dojít si pro opuštěného pejska tam.
Na kastraci jsem Bigginku vezla tajně, když Marky nebyla doma. A pak jsem ji namluvila, že si fenka poranila bříško při pokusu podlézt pod plotem. Po čase jsem dceři pravdu ale řekla, a dostala jsem "vyhubováno", že děti ve škole marně čekají na miminka od Biggi. :o)
Původ Biggi je kynologický oříšek, kolikrát se známými hrajeme hru - Hádej kdo je táta Bigginy.
Padají názvy různých plemen od ovčáka, špice, čau-čaua, velškorgiho, jezevčíka, baseta, kolie, teriera. Ale správné řešení nezná vlastně nikdo.
Na léto vždy Biggi ostříháme " na ježka".
Je to hlavně z praktických důvodů, protože její chlupy nacházíme naprosto všude. A navíc se Biggina nerada vyčesává, jen zahlédne kartáč už mizí. Když je v letním sestřihu , tak ji česáním tak často "netrápíme". Necháváme ji jen zarostlý "lví ocásek" a hlavu.
Biggi je velmi svérázná, žravá, nenáročná, vděčná a mazlivá fenka. K cizím je dost nedůvěřivá. Ale občas se stane, že si z návštěv někoho oblíbí a sama mu skočí do klína.
S jinými psy vychází dobře, občas má konflikty s dominantnějšími fenami. Hlavně s Ramonkou jsou poslední dobou na sebe jak cizí. Obě jsou při chuti, tak soupeří o každé sousto. I na procházce dokážou po sobě vyjet, když jim dávám pamlsek. Biggi se plete Ramče a Kupidovi do hry, znervózňuje ji, když si hrajou na honěnou. Ale většinou přiskočí "rozhodčí" Amigo a sjedná pořádek.
Od půl roku vypadá Bigginka stále stejně. Jakoby se na ní přibývající roky ani neprojevovaly. Jen přibrala pár kilo.
Hrabe jámy, loví myši a ráda prohání našeho kocoura Šmoulu. Asi je naštvaná, že dělá práci za něj.
Je zdravá, temperamentní, otužilá, ale celkem nesoustředěná, těžko se učí nové cviky. Je vidět, že inteligentního pudla mezi předky tedy nemá určitě :o)
Jsem ale ráda, že tohle zrzavé torpédo máme a že jsem ji před lety možná zachránila život.