Kolikrát přemýšlím jestli máme s manželem vlastně více společného nebo rozdílného. Za 20 let společného života jsem na to nepřišla, ale vím, že bych ho za nic na světě nevyměnila. Možná bych ho ale chvílemi přizabila :o)

Můj manžel miluje dobrodružství, je dost nedochvilný, nerad moc dopředu plánuje ( on se koneckonců vítr moc naplánovat nedá), má rád na dovolené a na výletech nepředvídatelné situace, stokrát změní čas, trasu, místo, s nadšením si vybírá nejméně schůdné cestičky. Nikdy nemá správnou mapu, v zimě nemá řetězy určené na naše auto. Nedomýšlí předem důsledky jak mohou některé akce dopadnout. 

Obdivuji, že je  schopen si na dovolenou zapakovat během půl hodiny. Je mu jedno kam jede, čím jede, s kým jede, kde bude spát.

Zásadně nečte předem návody na montáž. Věci opravuje až když upadnou. Miluje sladké a je přitom stále hubený.

Já naopak miluji své jistoty, vždy chci vědět kam jedu, s kým jedu, čím jedu, kde budu spát. Jsem dochvilná (a proto mám asi většinu známých, kterým přesnost nic moc neříká), vědomě neporušuji předpisy a pravidla.

Adrenalin k životu moc nepotřebuji, neláká mě dobrodružství za každou cenu, neumím nechávat vše jen náhodě.

Ráda jsem (aspoň vnitřně) připravená na nepředvídatelné situace, ale když tak o tom přemýšlím, nikdy se mi ta příprava vlastně nepovedla :o)

Vždy jsem musela pak danou situaci řešit rychle, statečně, akčně, poslouchat svůj instinkt a zachovat klid. Manžel mě naučil spoustu věcí dopředu neřešit.

Před dovolenou pakuji nejméně týden předem a vždy to velmi silně prožívám. Podobné stavy pak zažívám zase po návratu, kdy musím vše vypakovávat. Nikdy nechápu odkud jsem to vše nanosila a kam to mám teď uklidit :o)

U všeho čtu podrobně návody. Nemám ráda sladké a přitom vypadám jako bych se denně cpala buchtama.

Asi i proto, že jsme v mnoha věcech tak rozdílní, je náš život tolik pestrý a nikdy nic neprobíhá normálně a jednoduše. Je zajímavé, že pak hlavní "hrdinkou" těch  adrenalinových akciček jsem ale paradoxně a nedobrovolně já - já paní Opatrná jak mě láskyplně přezdívá můj manžel. Je fakt, že před spoustou akcí jsem vždy měla nějaké tušení a věděla jsem předem jak to dopadne - takže jsem za to pak mohla vlastně já :o)

Naučili jsme se ale řešit situace s humorem, i když mnohdy nám do smíchu zpočátku moc nebývá.

V povídkách se nechci nikoho ani dotknout ani nikoho zesměšnit, mám ráda humor, mírnou nadsázku a lehkou ironii, ráda si dělám legraci sama ze sebe. Některá jména jsem trochu pozměnila.

Všechny příběhy jsou pravdivé, zažili jsme je my sami nebo společně s našimi přáteli.

na další článek